Jsem taková normální holka, máma dvou ještě prťavých dětí. Miluji život, miluji svůj život, i když jsem si zažila také mnoho ne úplně pěkných chvil i období. Miluji svoji rodinu a miluji ten pocit, že někam patřím a někdo mě má rád. Ale ze všeho nejvíc mě baví objevovat, nechat se inspirovat a inspirovat. Ohromně ráda dávám dárky, které jsem před tím vymyslela a vyrobila. Miluji svět takový, jaký je a chci vychovat prince a princeznu, lidi, kteří budou mít šanci udělat svět zase o kousek lepším. A chci podporovat svého muže tak, aby z něj byl úžasný člověk, který nadělá kolem sebe mnoho dobra. Taková jsem já.
Tak tady najdete to, co si myslím o tom, jestli existuje nebo neexistuje konkurence. http://www.vanovamarie.cz/inspirativni Osobně vím, že ne. Když nebudete chtít, nebude. číst dál
Nemám statistický přehled spokojenosti manželství ze strany žen. Přesto tak nějak tipuji, že je opravdu hoodně velké procento žen, které se dřív nebo později v manželství přistihnou, že si to štěstí svoje rodinné představovaly trošku jinak a že ať dělají, co dělají, nějak nemůžou dosáhnout blaženosti toho stavu. Přiznám se, že i mě takové myšlenky občas postihnou. číst dál
Víte, mozek vlastně pořád potřebuje poznávat nové věci. Je mu sice moc fajn v tom, co už zná a co se naučil, ale když poznává nové, je mu taky dobře. Jen to chce nějaké to úsilí, vytvořit si na to kousek časového prostoru a – je to. číst dál
To jsme jeli se sestrou na zkoušku svatebních šatů. Moc jsem se těšila, taky jsem už po hodně dlouhé době jela někam sama, bez dvou dětí za krkem! A sestra mě poprosila, abych řídila její auto, protože ona si do velkého města netroufne. Já už jsem tam byla jako doma, takže co.. prostě pojedu a hotovo. Ani jedna jsme opravdu netušila, co nás čeká za dobrodružství! číst dál
Sedíme v Pardubicích na nádraží a čekáme na vlak RJ, ve kterém máme rezervované místo k sezení a který nám jede přesně za dvě hodiny. Je 23. prosince. číst dál
Úvodní obrázek je jeden z domů v Litomyšli, kde jsme byli nedávno na výletě. Vlastně jsme tam jeli kvůli vlaku. Děti chtěli vlak. Tak dostali vlak a bylo to super :-). Akorát by to chtělo ještě nějak zařídit, aby chodily samy :-D Ale to nevadí, i takové zážitky se počítají a bylo to moc fajn :-) číst dál
Toto jsem já a toto jsem taky já - ukazuji dětem svoje fotky, rozmezí asi patnácti let. Jo, pravda, už mi táhne na třicet. - Né, toto není máma. toto je tlustá holka. (vyjádřila se čtyřletá Eli) - No dovol? To je taky máma! A není tlustá, je jen trošku... oplácaná... - No to jsi teda ale dost!- to zase povídal táta. Tak už mlčím, ale vlastně mi to nevadí. číst dál
Jé, on zase spí. Myslela jsem, že mi s něčím pomůže. Nebo když nechce pomáhat, že bude se mnou. Se mnou, když má tu dovolenou. Ne se mnou, ale spící. Když ne spící, pak bdící a studující tu děsně důležitou virtuální realitu u počítače. číst dál