Jsem taková normální holka, máma dvou ještě prťavých dětí. Miluji život, miluji svůj život, i když jsem si zažila také mnoho ne úplně pěkných chvil i období. Miluji svoji rodinu a miluji ten pocit, že někam patřím a někdo mě má rád. Ale ze všeho nejvíc mě baví objevovat, nechat se inspirovat a inspirovat. Ohromně ráda dávám dárky, které jsem před tím vymyslela a vyrobila. Miluji svět takový, jaký je a chci vychovat prince a princeznu, lidi, kteří budou mít šanci udělat svět zase o kousek lepším. A chci podporovat svého muže tak, aby z něj byl úžasný člověk, který nadělá kolem sebe mnoho dobra. Taková jsem já.
Sedíme v Pardubicích na nádraží a čekáme na vlak RJ, ve kterém máme rezervované místo k sezení a který nám jede přesně za dvě hodiny. Je 23. prosince. číst dál
Úvodní obrázek je jeden z domů v Litomyšli, kde jsme byli nedávno na výletě. Vlastně jsme tam jeli kvůli vlaku. Děti chtěli vlak. Tak dostali vlak a bylo to super :-). Akorát by to chtělo ještě nějak zařídit, aby chodily samy :-D Ale to nevadí, i takové zážitky se počítají a bylo to moc fajn :-) číst dál
Toto jsem já a toto jsem taky já - ukazuji dětem svoje fotky, rozmezí asi patnácti let. Jo, pravda, už mi táhne na třicet. - Né, toto není máma. toto je tlustá holka. (vyjádřila se čtyřletá Eli) - No dovol? To je taky máma! A není tlustá, je jen trošku... oplácaná... - No to jsi teda ale dost!- to zase povídal táta. Tak už mlčím, ale vlastně mi to nevadí. číst dál
Jé, on zase spí. Myslela jsem, že mi s něčím pomůže. Nebo když nechce pomáhat, že bude se mnou. Se mnou, když má tu dovolenou. Ne se mnou, ale spící. Když ne spící, pak bdící a studující tu děsně důležitou virtuální realitu u počítače. číst dál