Nemám statistický přehled spokojenosti manželství ze strany žen. Přesto tak nějak tipuji, že je opravdu hoodně velké procento žen, které se dřív nebo později v manželství přistihnou, že si to štěstí svoje rodinné představovaly trošku jinak a že ať dělají, co dělají, nějak nemůžou dosáhnout blaženosti toho stavu. Přiznám se, že i mě takové myšlenky občas postihnou.
Důvody k tomu, abych byla se svým mužem minimálně nespokojená, třeba dokonce i nešťastná, jsou tak jednoduché. Každodenní rutina. Stokrát po něm seberu ponožky a nejen, že mi za to nikdo nepoděkuje, ale často ještě dostanu vyplísněno, kde ty ponožky aktuálně jsou?
Taky jsem si myslela, snad i trošku tajně doufala, že svatbou na vše budeme dva a tedy i na výrobu bohatství. Jenže ono nějak pořád není. Pořád bydlíme v půjčeném bytě, jezdíme autem za sto tisíc a dovolenou uškudlíme jednou za rok. Tedy zase chybka.
Když už mám takového pěkného červíka v hlavě, přijde s novinou, že na moje třicáté narozeniny bude na služební cestě, kterou nemohl odmítnout. Když brzy ráno odjíždí (na ty moje narozeniny), ani mi nepopřeje a ani se nerozloučí.
To už je fakt moc! To si opravdu dovolil a to si nenechám líbit.
V této chvíli, když sama sebe dostatečně polituju :-), se začínám probírat svojí minulostí a těmi muži, které jsem v životě potkala. Nebylo jich moc. O každém z nich mám alespoň minimální informace, jak si dnes vedou.
A je to tady. Pan Adam má dneska svoji firmu a bydlí v Praze. Přesto je jen o dva roky starší než já a vede si evidentně velmi dobře. Je opravdu chytrý a stále vtipný a když mám tu čest si s ním prohodit pár konverzací po internetu, velmi mi to zlepší den.
Pan Bedřich pracuje s počítači, všechno vyřeší a má pod sebou poměrně schopný tým.
Pan Ctirad sice pracuje na charitě a moc peněz asi nebere, ale zdědil veliké pozemky a je to velmi čestný mladý muž, s jasnými cíly v životě. Ctirad je zatím sám.
Pan David se vrátil po úspěšném působení v zahraničí (kde jsme se taky potkali) zpátky do Čech a vede realizační tým něčeho, čemu sice vůbec nerozumím, ale bere hoodně slušné peníze. David mi píše asi nejčastěji, rodinu zatím nemá. Často mi lichotí a několikrát hořce zaplakal, že si mě nechal proklouznout mezi prsty. Dokonce by mě bral i s dětmi, které už mám.
A můj manžel....E ??? No, řekněte... mám já tohle zapotřebí?
Konec výpočtu.
JENŽE!
Já jsem optimista :-) - a tak se na to podívám i jinak.
Představím si všechny muže, A-E. A vybavím si všechny způsoby, jakými o mě skutečně bojovali.
Pan Adam je sice velmi vtipný a pohledný, ale vždy z mé strany toužil pouze po tom, abych ho obdivovala. Nikdy jsem neměla extra pocit, že by o mě nějak zvlášť stál. Nechal mě jít, jakmile to bylo možné.
Pan Bedřich je pěkný moula. Toho zajímalo jen to, aby "měl holku". Kdo jsem byla já, možná ani netušil.
Pan Ctirad mě asi dost oplakal, protože před nějakou dobou si se mnou (a mými dvěma dětmi) dal rande, kde se mi svěřil, že po mně už žádný pořádný vztah nikdy neměl. Ale nikdy mi to nepřišel říct a do mých osmadvaceti let (známe se od 16!) o mě neprojevil žádný zvláštní zájem.
Pan David mi občas napíše, jak už sem psala výše. Asi by mě bral i s mými dvěma dětmi. Ale v době, kdy jsem já jeho považovala téměř za jistotu a věřila jsem, že se o něj můžu opřít, se ze vztahu elegantně vymanil a pak se mi několik měsíců vůbec neozýval. Když se ozval, už bylo pozdě.
Můj manžel E o mě skutečně stál. Dokázal a dokáže mě nejlépe pochopit a on je ten blázen, který se mě snaží ve svém životě přijmnout a ještě obšťastňovat. Krom toho se se mnou všude chlubí a má mě opravdu rád. A můžu vyjmenovat tisíce dalších kladných vlastností. To, že mě někdy opravdu velmi, velmi.. na... nakrkne? Jsme lidi :-)
Vdala jsem se tedy špatně?
Myslím, že jsem se vdala dobře :-)
vanovamarie.cz
maruskastore.cz
2024 ©